Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Jezero

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Jezero

  • autor: 1.Rujha (o autorovi)
  • kategorie: báseň
  • datum přidání: 08.04.2003
  • hodnocení: 5.5/10 (diskuse: 12)
  • počet hodnotících: 16
  • počet zobrazení: 3257

Jedna za druhou,
vlnky putují hladinou.
Luna odráží se v nich,
bílá jak čerstvý sníh.

Rodina labutí
klidně si tu odpočívá,
ještě však netuší,
co za keři se skrývá.

Klobouk, plášť a luk,
je to mladý kluk.
Houštinou se tiše plíží
a na labutě lukem míří.

To zvláštní lovec je,
obličej bledý má,
noc klidnou přepadne,
avšak tiše vyčkává.

Zadrnčela tětiva,
rozvířila se hladina.
Labutě se vznesly,
hned však zase klesly

do černého jezera.
Ke dnu klesají labutí těla,
krev po hladině se rozlévá,
lovec svého psa posílá.

Šípy náhle vyrážejí z jezera,
lovec však již nic nedělá,
ve tváři výraz překvapení,
kouska života v něm již není.

Lovcovo tělo ke dnu padá,
pes žal svůj najevo dává,
v hladině obličej dívky se zračí,
psovo vytí ticho přehlučet již nestačí.

Jedna za druhou
vlnky putují hladinou.
Obličej dívky zračí se v nich,
bílý jak čerstvý sníh.