Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Dracon 2001 aneb cesta tam a zase zpátky

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Dracon 2001 aneb cesta tam a zase zpátky

  • autor: Yenni (o autorovi)
  • kategorie: reportáž
  • datum přidání: 23.12.2001
  • hodnocení: 7.5/10 (diskuse: 3)
  • počet hodnotících: 4
  • počet zobrazení: 3192

Název: Dracon
Čas: 2001, 7. - 9. 12.
Místo konání: Brno (tentokrát ne hotel Santon)

pátek

Dostat se stopem z Prahy do Brna naštěstí není velký problém, obzvlášť stopuje-li se ve dvojici (složení kluk - holka), takže jsme na výpadovce čekali asi jen deset minut. Zastavil nám dobrosrdečný mladík, který se vracel domů do Brna a celou cestu si stěžoval, že ho po včerejším flámu bolí hlava. Dojeli jsme do Brna a nechali se vysadit u Hlavního nádraží. Vytáhla jsem mobil a zavolala Amarthovi, aby mi sdělil, jak že se dostaneme do hotelu, ve kterém se con konal. Přes hučení a chrochtání v telefonu jsem postřehla jen slova "tramvaj", "6", "8" a "Královo pole". Dali jsme si 2 a 2 dohromady a vyrazili k nejbližší tramvajové zastávce. Šalina 6 sice na Královo pole nejela a šalina 8 nejela z této zastávky vůbec, ale pohotově jsme tyto dvě nahradili tramvajemi 12 a 13, které na Královo pole jely. Nasedli jsme do třináctky a vystoupili na konečné - Královo pole. Rozhlédli jsme se, ale nic, co by připomínalo hotel, jsme neviděli. Chvíli jsme stepovali na zastávce a zřejmě jsme se tvářili dost bezradně, protože po chvíli vylezl pan řidič a zeptal se, jestli náhodou něco nehledáme. Tak jsme mu svěřili naše trápení, on se zatvářil velmi vážně a sdělil nám, že to jsme jeli špatně. Hned nám ochotně vylíčil kudy se na "naše" Královo pole dostaneme, takže jsme vesele sedli zpět do jeho tramvaje, jeli tři zastávky zpátky a přesedlali na trolejbus, jehož číslo jsem již zapomněla, a dojeli na kýženou zastávku. Rozhlédli jsme se a již z dálky nás vítal nápis "hotel" s téměř všemi písmenky svítícími. Šťastně jsme tedy došli do ulice Božetěchova a s jiskřičkami v očích uvítali, že je v hotelu (překvapivě) teplo.

Registrace proběhla rychle, protože nebyly fronty, a téměř bezchybně. Tedy, až na to, že mé ctěné příjmení bylo zkomoleno na něco úplně jiného. Ale co, jsem zvyklá. Zaplatili jsme požadovanou částku a odměnou za to nám byla vstupenka, nálepka "Dracon 2001" a upozornění na dvě právě vycházející knížky. Konečně byly všechny strasti za námi a my jsme se vydali na přednášky.

Tu první, na kterou jsme šli, jsem vybrala já a jednalo se o besedu o Asterionu (S Karlem Makovským). Když jsme našli "salonek", ve kterém se přednáška konala, usadili jsme se vzadu a tiše poslouchali a pozorovali účastníky. Musím dát Lukovi za pravdu, že hráči RPG se zřejmě poznají podle rozcuchaných vlasů a mohutného vousu v místech, kde mají ostatní ústa. Výjimku tvořil snad jen Almad a jistá slečna, kterou neznám. Když se začala debata stáčet od Asterionu k různým herním systémům (DrD, GURPS...) odešli jsme do místní restaurace na večeři. Když si nás pan číšník konečně všimnul, objednali jsme si. A když si nás všimnul podruhé a my jsme platili, snažili jsme se mu úporně vysvetlit, že to, co se nám snaží naúčtovat, jsme vůbec neměli. Nakonec jsme se ovšem shodli a my jsme se vydali na další přednásky. V deset večer jsme se vrátili zpět do salonku a vyslechli si zajímavé vyprávění o Philipu K. Dickovi s názvem "Dickuvzdání - Světy". Musím uznat, že přednáška byla zajímavá, i když jsem nic od tohoto autora (zatím) nečetla.

V půl dvanácté, když na nás padla únava, jsme si uvědomili, že nemáme kde spát. Nejprve jsme to zkusili u Cyrila Broma, který nám trochu chaoticky přisvědčil, že jako místo na pokoji má, ale ať přijdem za dvacet minut. Ovšem tvářil se natolik zmateně, že jsme raději zkusili štěstí i jinde. A naštěstí jsme pochodili, takže jsme se nakonec obě noci vcelku příjemně vyspali. Tímto bych chtěla poděkovat Tessienovi a jeho dvěma spolubydlícím, jejichž pokoj jsme okupovali, za projevenou ochotu. Poslední přednášku Lucie a Petry Lukačovičových jsme prospali, což mi zpetně bylo trochu líto, protože téma přednášky (Záporné hrdinky) se jevilo jako dosti zajímavé a co víc, slečny přednášející se jevily jako sympatické a příjemné osoby. No, tak příště.

sobota

Vzbudili jsme se asi v devět a sešli jsme dolů na přednášku Zdeňka "prezidenta" Rampase "Memy a my". Ovšem tak silnou intelektuální dávku bychom po ránu asi nesnesli, takže jsme se šli raději nasnídat.

V jedenáct jsme si vyslechli přednášku "Pocit zázraku" od Ondreje Herce. Byla zajímavá, ale nejvíce mě uchvátilo, jak je tento člověk schopen plynně přecházet z Češtiny do Slovenštiny a zase zpět. V půl jedné jsme po těžkém rozhodování mezi "Střetem civilizací" a "Beowulfem" zvolili první zmíněnou a vyslechli si zajímavou úvahu Františka Novotného o 11. 9. 2001 z pohledu střetu mezi Amerikou a Asií, ale i americkým křesťanstvím a islámem. V přednáškovém sále jsme setrvali i nadále a podstoupili, proti predešlým již trochu slabší, přednášku "Tajemství katedrál" (Nicméně ráda bych touto cestou požádala jejího autora Lukáše Křesinu, aby se mi prosím ozval, nejlépe na mail). Když skončila tato přednáška, byli jsme oba již dost zmožení přívalem informací a kultury, nicméně rozhodli jsme se absolvovat ještě jednu přednášku, a to "čím se budeme živit na kosmických cestách". Nicméně po prvních deseti minutách této přednášky jsme oba dosti vytuhli a neschopni vnímat nic dalšího jsme se odebrali nahoru na pokoj, kde jsme se trochu zotavovali a mírně podřimovali.

Když se pak večer vrátili na pokoj jeho praví obyvatelé, v doprovodu jedné ze slečen Lukačovičových (ruku do ohně bych za to nedala, ale řekla bych, že to byla Lucie), poslouchali jsme jejich, vcelku zajímavé, vyprávění o LARPech a různých podobných akcích.

neděle

Noc uběhla vcelku bez větších problémů a ráno v devět jsme už balili a vyklízeli pokoj. Poté, co jsme asi hodinu bloudili Brnem a hledali výpadovku na Prahu, jsme ji konečně našli a o tři minuty později jsme již seděli v autě a jeli domů.

Závěrem jsem chtěla uvést pár účastníků Draconu, kteří jsou hodni zmínky, ale nechci se nikoho dotknout, takže to neudělám. Tudíž bych jen řekla, že Dracon se mi opravdu líbil a přednášky byly zajímavé. Je to částečně způsobené i tím, že na cony jezdím teprve krátce, takže všechny přednášky slyším poprvé a zatím jsem vcelku vděčným posluchačem.

Lenka "Yenni" Bartůňková