Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Nejen společný život

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Nejen společný život

  • autor: Starojda (o autorovi)
  • kategorie: povídka
  • datum přidání: 06.09.2001
  • hodnocení: 8.6/10 (diskuse: 0)
  • počet hodnotících: 9
  • počet zobrazení: 5017

Chlad cítil už i z matného světla blikajících zářivek, které přešlo z úvodního blikání na stálý bledý svit, jež se nezměnil po celou tu dobu, kdy tato pracovna byla jeho druhým domovem. Pokaždé, když se do pracovny vrátil později, bylo plynové topení už vypnuté a mrazení na pokožce ho zavedlo až k ovladači v rohu u dveří, kde krátkým otočením ovladače nastavil teplotu na 23 stupňů. Modrý signalizační sloupek začne každou chvíli rudnout úměrně s rostoucí teplotou. Modrá začala pomalu červenat.

Vlastně se ani dnes nemusel do práce vracet, protože zadaná práce měla být odevzdána až po víkendu a on už ji měl dokončenou, pouze obavy o zdárný konec mu nedaly spát a proto vyrazil přes půlku města do pronajatých prostor ke svému pracovnímu stolu. První jeho pohyb vedl ke skřínce u stolu, ze které vytáhl krabičku cigaret a jednu vložil do úst, zapalujíce ji zápalkou. Vrátil krabičku starých zápalek do vytahané kapsy u kabátu a pohodlně se usadil na židli, opřel nohy o stůl a znavenou hlavu zapřel o vrzající opěrátko. Rozhlédl se po svém aktuálním „domovu“ a spokojeně v rohu u dveří zkontroloval, že topení již dosáhlo požadované teploty a že konečně může odložit navlhlý kabát.

Hned ten den, kdy dokončil svou práci ji také zkráceně publikoval na svých internetových stránkách spolu s kontaktem, pokud se objeví jeho Společník. Opět obsah webu zkontroloval a otevřel odkaz na svou závěrečnou práci, ač ji četl alespoň třicetkrát, stále mu to nestačilo. Slova a věty se mu samy objevovaly v hlavě, jak je uměl nazpaměť:

Projekt "Destiny" - Marcus Whilement

Každé tři vteřiny se narodí jeden člověk, to je 86400 lidí za den (nebereme-li v úvahu časový posun). 86400 lidí na světě má stejné datum narození. Někdy nejen datum. Přes takřka zázračnou šanci se někdy narodí dva lidé ve stejný okamžik. Ve stejný okamžik spatří světlo světa, ve stejný okamžik se poprvé nadechnou, ve stejný okamžik spatří svou matku. Dokázal jsem nalézt přes 16 dvojicí, které takto existují. Tyto dvojice žily a žijí (až na drobný časový posun, na lokální rozdíl a na drobné obsahové výchylky) shodný život. Ač se to zdá nemožné a neuvěřitelné, je to tak. Každá ze zkoumaných dvojic je naprosto identická s ohledem na místo narození. Můžeme to označit jako náhodu, osud, nesmysl, chybu, ale je to tak. Shodu životů prakticky neleze sledovat, ale naštěstí tato shoda podobně ovlivňuje i okolí Společníků (dvojice = dva Společníci) a tak jsem byl schopen dvojice zaznamenat…

...

Stejný život.

Stejné žití!

Samozřejmě, že ho to nenapadlo dříve! Jestli i on má společníka, tak ten taky musel objevit Shodu a také svou práci publikovat. Vsadil by se, že se jeho projekt jmenuje Destiny (samozřejmě asi v jiném jazyce). Otevřel mezinárodní prohlížeč a bez rozmyšlení odeslal požadavek na odkaz DESTINY. Přetížená noční síť natahovala tu hroznou chvíli do nekonečna. První banner, první frame, první odkaz! PROJEKT "DESTINY" - MARK SPOTMENT. Vlastně mohl čekat i v něčem podobné jméno. To ho naplnilo hysterickou radostí, zbrkle se vrhl na myš a jako na cenu pro vítěze se ponořil do sítě. Toto byla ta nejpomalejší síť, kterou kdy snad viděl! Úvodní stránku přesunul a nalezl (jak se dalo čekat) kontakt na Marka Spotmenta. Teď bylo snad nejlepší, že Mark byl Angličan! Proto ihned sáhl po telefonu a začal vyťukávat číslo uvedené na stránce, když jeho šílené zadávání čísla přerušil cizí hovor na jeho telefon. Bez rozmyšlení a hrozným klením ten hovor přerušil, protože teď nemá čas na vyrušení! Teď zná svého Společníka!

Zadal číslo.

To snad ne! Požadované spojení navázat! Co se děje. Neztrácí rozum a zadá druhé uvedené číslo - domů.

Jedno zazvonění, ticho. Druhé zazvonění, ticho. Třetí…

"Prosím, Spotmentová." Zaznělo zajíkavě na druhé straně spojení.

"Mohu mluvit s panem Markem Spotmentem?" Skoro zakřičel do aparátu. Následovala odmlka. Možná i tři vteřiny a pak tlumená odpověď.

"Je mi líto, ale Mark před chvílí… byl v pracovně… explodoval… plynový kotel a jeho… on … zemřel." Přešel hlas do pláče.

Vlastně ta žena plakala i pro něj.

Zrušil hovor a vyděšeně se podíval do rohu u dveří.