Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Postavy severské mytologie - 2. díl

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Postavy severské mytologie - 2. díl

  • autor: Alanandrew (o autorovi)
  • kategorie: historie
  • datum přidání: 27.03.2004
  • hodnocení: 8.6/10 (diskuse: 1)
  • počet hodnotících: 10
  • počet zobrazení: 5707

Valkyrje

Víly valkyrje - ozbrojené pomocnice - štítonošky boha Odina - jeho to nevlastní dcery. Divoké panny válečnice zasahující na Odinův příkaz do bitev a odnášející na svých okřídlených koních vyvolené padlé hrdiny po duhovém mostě Bifröstu do Valhally. Obvykle se popisují jako vysoké, štíhlé, krásné zlatovlasé panny v šupinovém či kroužkovém pancíři se štítem a kopím nesené okřídleným koněm povětřím. Ženy Vikingů, ač bývaly statečné a odvážné, po zbraních sahaly jen coby nástrojích poslední nutné obrany, nebo rodinné msty (většinou zabíjely lstí) a tak jediné válečnice, které kdy mohl Viking v bitevní vřavě spatřit, sice bývaly nadpozemsky krásné, ale bylo-li mu dopřáno tyto víly spatřit, věděl že jeho tělo zasažené smrtelnou ranou již na bojišti dodýchalo docela.

Hrdinové (Einherjar)

Staří Gemáni a Vikingové především si jako národ válečníků velmi cenili vlastností jako statečnost, neohroženost, odvaha a ke cti jim sloužilo i pohrdání vlastní smrtí. Protože nic netrvá věčně, věřili, že i největší válečníci, kteří vykonali slavné a nesmrtelné činy, vybojovali velké boje a pokořili veliké protivníky mohou být nakonec poraženi. Věřili že každý kdo žil, bojoval a zemřel v duchu této tradice byl vyvolený a byl tedy valkyrjemi odnesen na okřídleném koni po duhovém mostě Bifröstu do Valhally, paláce boha Odina, kde potom žil, hodoval a veselil se s ostatními hrdiny, kteří měli tu čest zasednout k plným stolům ve Valhalle po boku Odinově. To však nebyla celá náplň jejich činnosti. Když nehodovali a nenechávali se příjemně rozptylovat krásnými valkyrjemi, celé dny bojovali a cvičili se pro poslední boj při zkáze světa Ragnaröku. Každý večer jim bůh Odin svým obrozujícím prstem Draupnim uzdravil všechna zranění. V poslední bitvě splní hrdinové povinnost na kterou se ve Valhalle připravovali a při obraně bohů všichni padnou naposledy - už je nemá kdo a kam ani proč odnést. Vikingové s výjimkou starých bájí nevěřili, že by valkyrje odnášeli těla padlých hrdinů - pouze jejich duše, které pak ale ve světě bohů Ásgradu znovu žijí v hmotných tělech aby se mohli připravovat na soudný den.

Norny

Norny - sudičky. Ty, co předurčují lidem, ale někdy i bohům jejich osud, někdy ale jen věští a sdělují osud, který je dán aniž by jej kdokoliv předurčil - nějakým vyšším neosobním principem a který nikdo, ani bůh, ani člověk nemůže ovlivnit. Norny jsou několikeré - podle původu - z rodu Ásů, Vánů, Alfů, či Trollů z rodu Durinova. Pečují v Asgradu u stromu Yggdrasilu o posvátný Urdin pramen. Tři z nich jsou nejvyšší norny - bohyně Urd - bohyně minulosti, Verdandi - bohyně přítomnosti a Skuld - bohyně budoucnosti.

Urd: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně minulosti.

Verdandi: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně přítomnosti.

Skuld: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně budoucnosti.

Dísy (disir)

Dísy , zvané též dísir - podobně jako Norny bohyně osudu, ale nižší v hierarchii.

Alfové

Alfové, Álfové či Alfar, známí v anglosaském okruhu též jako Elfové jsou skřítci - duchové přírody. Přírodní nižší bytosti, jejichž živel je pravděpodobně vzduch. Spadají pod vládu božského rodu Vánů. Prosluli jako vynikající umělci a řemeslníci, jejichž práce si cenili i sami bohové, pro které Álfové kovali kouzelné nezničitelné zbraně či překrásné šperky. Někdy bývají v mytologii rozlišeni od trpaslíků - trollů, ale velmi často nejsou rozlišováni vůbec a mluví se o nich společně jako o skřítcích. I když bývají v mnoha pramenech zaměňováni, vzhledově se prý od zavalitých a silných malých skřítků, trpaslíků, koboldů apod. liší - jsou totiž velice krásní a někteří prý dokonce lákají pocestné do lesů kde je utancují k smrti v divokém reji nebo zavedou do strží či bažin (Podobně jako ve slovanské mytologii rusalky a podobná zjevení), většinou se však o nich mluví jako o dobrých a lidem neškodících bytostech. Nějaký náznak jejich zrození nacházíme ve Vědmině věštbě spolu s výčtem jejich jmen. Dle mytologie bývaly tyto bytosti drobné, často až maličké - původní Álfové či Elfové starogermánské mytologie nemají s dnes tak populárními stejnojmennými postavami děl  J.R.R. Tolkiena prakticky nic společného. Lze říci, že se jimi pouze velmi vzdáleně inspiroval, což možná leckoho zklame.

Trollové

Trollové - trpaslíci (většinou se tím míní trpaslíci podzemní - někdy též zvaní Koboldové), duchové země a přírody - přírodní nižší bytosti, jejichž živlem je země, jsou zavalití, malí, silné a hrubé stavby těla. Vynikali v mnoha řemeslech - hlavně ve zpracování rud a nerostů všeho druhu - drahých kovů, kamení, železa a pod. Vyráběli mistrovské a kouzelné zbraně. Oni nebo Álfové prý vykovali např. pro boha Odina vysoce odolný meč a kouzelné kopí Gungnir nebo náhrdelník pro bohyni Freyu, ale protože zde mytologické prameny skoupě trvají pouze na skřítcích je to diskutabilní. Někteří koboldové se dostávají i do blízkosti lidí a věřilo se, že těm, kteří si to zaslouží prý pomáhají (v noci pobíhají po domě a hospodářských staveních a hřebelcují koně, zametají stáje a vůbec vykonávají podobné práce), nebo často varují horníky v dolech, má-li se stát nějaké neštěstí (zával apod.), ale často se též projevují velice škodolibě a dělají si z lidí terče svých zlomyslných legrácek a žertů. Jejich praotcem je prý Durin, stvořený v počátcích světa spolu s dalšími skřítky. Často jsou ale v mnoha pramenech starogermánské mytologie identičtí s Alfy-Elfy, protože se o nich shodně mluví dohromady jen jako o skřítcích a tak je mnohdy velmi těžké je rozlišovat. Nějaký náznak jejich zrození nacházíme ve Vědmině věštbě spolu s výčtem jejich jmen. Stejně jako Álfové ani trpaslíci starogermánské mytologie nemají se svými stejnojmennými postavami z děl J.R.R. Tolkiena mnoho společného i jimi se však vzdáleně inspiroval. Dokonce i v mytologii tak militantních starých Vikingů nemají podobu zavalitých válečníků třímajících dvoubřitou sekeru, ale spíše neškodných podzemních skřítků.

Lesní skřítci

Jsou to nižší bytosti přírody. Jejich živlem bude pravděpodobně země. Od sličných Álfů se ale liší a podobají se spíše trpaslíkům, koboldům. Mají zavalitá malá těla, oblékají se do kožešin a obývají lesní hvozdy. Jsou znalci květin, stromů a lesní zvěře. Lidem většinou neškodí a někdy i pomáhají, dávají lidem léčivé byliny a rady. V textech jsou sice zaměňováni i s Alfy, ale vzhledem se dají spíše zaměnit s ostatními trpaslíky, trolly, koboldy a podobnými bytostmi živlu země.

Hel

Hel - bohyně podsvětí. Je dcerou boha Lokiho a obryně Angrbody, má prý polovinu tváře bílou nebo normální a druhou polovinu černou nebo temnou a tak rozhodně nelze upřít Lokimu schopnost plodit, přinejmenším velmi zvláštní, potomky. Její království - podsvětní říši - hlídá u brány Gnipských slují pekelný pes Garm.

Angrboda

Obryně - jedna z manželek boha Lokiho, matka hada Midgardsormra, bohyně podsvětí Hel a strašlivého vlka Fenrira.

Hyrrokkin

Obryně - čarodějnice. Bývá zpodobňována s vyplazeným hadím jazykem, v haleně se špičatou čapkou, v pravé ruce třímá hada a levou ovládá zmijí otěží svého skvostného vlka, pádícího s otevřenou tlamou, špičatýma ušima, vlající hřívou a dlouhým ohonem, ozdobeným střapcem. Takto alespoň byla zobrazena na Obrazovém kameni z Hunnestadu ve Skaane.

Mimir

Zvláštní prastará bytost nesmírné moudrosti, náležející asi původem do říše Obrů, ale některé prameny o něm mluví jako o "Bohu moudrosti", či spíše jako o uťaté hlavě boha moudrosti, žijící v Asgradu v Mímiho studni. V mytologii se o něm také často mluví jen jako o hlavě - "...Odin mluví s Mímiho hlavou...". Víc k jeho popisu není známo. Svou moudrost poskytl Mimir bohu Odinovi za to, že mu dá v zástavu své jedno oko. Odin tak učinil a získal moudrost a znalosti, které pak přinesl bohům a lidem.

Surt

Surt - temný - jeden z největších obrů-démonů - pán ohně. On zavalí v den poslední bitvy Ragnaröku svět ohněm a spálí vše živé. V den Ragnaroku vede spolu s Hrýmem a Lokim obry do poslední bitvy. Podle legend sídlí v Muspellu, kdesi daleko na jihu.

Hrým

Hrým - jeden z největších obrů-démonů - pán mrazu a ledu. On zmrazí svět strašlivými zimami před dnem poslední bitvy Ragnarökem. Hrým vede v Ragnaroku spolu se Surtem a Lokim obry do bitvy. Hrým podle legend sídlí v mlhách zahaleném mrazivém Niffelhaimu kdesi daleko na východě.

Midgardsormr

Strašlivý had - saň obepínající svět lidí - zemský kotouč Midgard. Byl zplozen obryní Angrbodou a bohem Lokim. Kdysi se jej pokoušel marně ulovit bůh Thor (proto také bývá často zobrazován jako rybář s udicí a býčí hlavou jako návnadou). Ten se s ním také nakonec utká v poslední bitvě v den Ragnaröku. Midgardsormr je sice nakonec zabit bohem Thorem, ale i ten padá, zasažen hadovým jedem, po devíti krocích mrtev k zemi.

Nidhög

Had, který hlodá kořeny posvátného stromu světa Yggdrasilu.

Fenrir

Mýtický obrovský vlk, syn boha Lokiho. Kdysi jej bohové chytili a spoutali řetězem - při tom ukousl bohu Týrovi ruku, podle některých pramenů se bůh Týr obětoval a vložil mu ji do tlamy sám dobrovolně, aby ho ostatní mohli spoutat. Před samotným Ragnarökem vlk ale řetězy zpřetrhá, uprchne a připojí se k bojujícím obrům. Na bitevním poli se střetne s vládcem bohů bohem Odinem. Tehdy prý podle legendy roztáhne tlamu od země k nebesům a Odina pozře. Odinův syn, bůh Vídar pomstí otce, když probodne Fenrimu srdce mečem a rozdrtí chřtán těžkou botou.

Hugin a Munin

Hugin ("Myšlenka") a Munin ("Paměť") byli dva Odinovi havrani, kteří svého pána zpravovali o dění ve světě.

Ratatosk

Klevetivá veverka, která běhá po kmeni posvátného stromu světa Yggdrasilu a nosí slova zla mezi orlem v jeho koruně a hadem hlodajícím jeho kořeny Nidhögem.

Sleipnir

Osminohý kůň nejvyššího boha seveřanů - boha Odina. Byl prý nejrychlejším koněm všech světů. Zajímavé je, že jeho matkou (!) byl bůh Loki a otcem kouzelný hřebec patřící obru, který stavěl Valhallu. Celý tento podivuhodný příběh najdete u boha Lokiho.

Gullinbursti

Kouzelný kanec boha Freye. Na tomto bájném kanci, rychlejším než většina koní, se řítil bůh Frey nocí v záplavě zlatých jisker z jeho štětin - jeho jméno znamená "zlatoštětináč". Zvláštností je, že nebyl zrozen, ale byl stvořen stejnými skřítky, kteří vykovali Odinovo kopí nebo Thorovo kladivo.

Garm

Mýtický strašlivý pes - chrání vchod do Gnipských slují - brány do podsvětní říše bohyně Hel. Je také analogií řeckého mytologického psa Kerbera.