Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Ďáblova snoubenka

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Ďáblova snoubenka

  • autor: Robyn (o autorovi)
  • kategorie: povídka
  • datum přidání: 16.04.2004
  • hodnocení: 8.4/10 (diskuse: 9)
  • počet hodnotících: 22
  • počet zobrazení: 5354

Silný a chladný vítr si pohrával s jeho tmavými vlasy. Muž se choulil do své kožešiny pod kterou se mu vkrádal chlad. Jeho mohutné tělo již prošlo mnoha boji a to svědčilo i četností jeho jizev. Na to, že byl ze Severních zemí bylo zvláštní, že jeho pleť byla tmavší než jiných seveřanů. Jeho hnědé oči zkoumali zimní krajinu. Vracel se z lovu. U pasu se mu houpalo několik lišek a na zádech měl připevněný meč.  Jeho oči náhle uzřeli kouř z jeho vesnice. Muž se rozběhl.

Vesnice plála ohněm a plno mrtvých žen a dětí se válelo na zemi, v očích děs a hrůzu. Muži se šípy v zádech. Celá vesnice byla pobitá. Muž vběhl do vzdáleného domu. Dům byl v plamenech, ale on nedbal a vběhl dovnitř. Vytáhl polomrtvou ženu. "Matička, co se stalo?" Žena mluvila tiše, ale jasně. "Garstane, přišli si pro tebe. Zastav je nebo zhyne naše zem. Si dítě rozmaru jižní přírody. Dávej si pozor na jezdce a", žena naposled vydechla "A?" Třásl se vztekem a zlostí. Jeho výkřik se nesl tichou mrtvou krajinou.

Sbalil si pár věcí a vyrazil. Věděl, že odpověď na své otázky najde na jihu. Než odešel, dal mrtvá těla na hromadu a podpálil. Šel několik dnů, když zaslechl koně. Jezdec v černé kožišině se řítil přímo na něj. Muž zastavil jen pár stop od něj. Jeho oči byli bledé a jeho obličej byl podlý s pohrdavým úšklebkem. Garsten strnul jako by se díval do tváře smrti. Muž vytáhl meč a ťal. Meč se zatnul hluboko do ramene a Garsten jen syknul bolestí. Klesl na koleno a muž se chystal na další útok. Meč však narazil na překážku. Meče o sebe třeskly a tu byl náhle zpátky na nohou. Muž z koně seskočil. Kroužili kolem sebe jako dravé šelmy. Výpad střídal výpad a zbraně se řinčením byli do protivníka. Gastren byl již vyčerpaný, ale náhlá otočka a sek poslal divného muže k zemi. Muž byl mrtvý. Jeho tělo se začalo rychle rozkládat a kůň zmizel jako duch.

To byli oni jezdci, ale kdo je za tím a. Před kým mě ještě varovat chtěla? Tyto myšlenky mu prolétaly hlavou každou chvíli. Krvácející rány si letmo ošetřil. Musí jít. Jeho kroky mizeli v dáli. Hostinec nebyl již daleko. Ani si nevšiml, že je sledován.

Žena s ohnivými vlasy byla v bílé kožešině schovaná. Celý boj pozorovala z povzdálí. Její zelené oči sledovali každý krok a každý výpad. "Je silnější než jsme čekali." Řekla si sama pro sebe. "Nu uvidíme jak si silný." A usmála se. Její tělo bylo souměrné a její tvář byla andělská.

Dorazil k hostinci polomrtvý. Nějaká žena ho zezadu podepřela a vedla do hostince. "Díky bohům za tvou pomoc, paní." Žena ho posadila a začala jej ošetřovat. Vydávala rozkazy a hostinský je plnil. Její zelené oči se na něj upřely a její andělská tvář jej ochromila. Jaká krása dokáže být na tomto světě pomyslel si. Strávil pár dnů s touto úžasnou ženou. Věřil, že to ona je ženou jeho života. Neměl ani tušení jak blízko je pravdě.

Asi pátý den za ním přišla do pokoje. Její dlouhé vlasy halily její ňadra. Byla nahá. Pozoroval její nahé tělo a hltal ji každým pohledem. Přišla k němu a začala jej něžně líbat. On ji oplácel stejně. Milovali se celou noc. Nakonec usnul vyčerpáním. Žena vstala a přešla ke stolu. Její něžná ruka uchopila dlouhou dýku. Tiše se přikradla k muži. "Jak sladce spíš ty hlupáku. Užij si svůj poslední sen." Její ďábelský smích se rozlehl po pokoji. Dýka vnikla hluboko do srdce a muž se ani neprobudil. Umřel s úsměvem na rtech.

Ano, to před záludností ďáblovy snoubenky jej jeho matka varovala, ale marně. Netušila, že její syn tak snadno podlehne kráse a uvěří v nevinnost krutého světa.