Přeskočit navigaci »

Teď jste zde: domovská stránka » články » Naděje

Přihlášeno 0 z 7077 uživatelů | nápověda
Registrace a přihlašování:

Naděje

  • autor: Himloth (o autorovi)
  • kategorie: povídka
  • datum přidání: 08.08.2004
  • hodnocení: 8.0/10 (diskuse: 9)
  • počet hodnotících: 15
  • počet zobrazení: 4930

Schylovalo se k poledni a válečné pole již nepřipomínalo zelenou planinu, jak tomu bylo nad ránem. Bylo nasáklé krví padlých bojovníků. Jejich duše se nad ním vznášely v podobě hejna černých vran.

Obě armády, jež měly tento počin na svědomí, se formovaly k dalšímu útoku. Na jedné straně sliční a stateční elfové s rychlými luky a meči, na druhé straně zavalití a tak odhodlaní trpaslíci se sekyrami ostrými jako břitvy.

Himloth se zvednul ze země a podíval se do řad svého dosti prořídlého vojska. Sundal z ramene luk a pevně jej sevřel v ruce. Jeho toulec zdobil již jen jediný šíp. Smutně pohlédl na planinu před sebou.
"Bylo to zbytečné! Vše se dalo vyřešit jinak než bojem. Přeci nejsme zvířata," promluvil a povzdychnul si.
"Trpaslíci jsou velmi tvrdohlaví a pyšní. Nikdy by nepřistoupili na jakoukoliv domluvu," opáčil Ridaris.
"Nemělo se to stát! Nemělo se to stát!!" zvýšil Himloth hlas. "Když otec umíral, slíbil jsem mu, že udržím elfy a trpaslíky v míru a pokoji, v soužití a harmonii, jenž trvala kdysi za dávných časů, kdy bylo slovo více než život."
"Bylo to nevyhnutelné Himlothe. Stalo by se to dříve nebo později. Trpaslíci ani elfové nemohli dodržet tento slib, když..." Ridaris přestal mluvit a ohlédl se za hlasem, který zvolal cosi o náznaku dalšího útoku.

A měl pravdu; trpaslíci se začali pohybovat směrem k elfům. Pomalým krokem se blížili k dalšímu krveprolití. Jejich zbraně se leskly, stejně tak jejich zbroje a štíty. Slunce je ozařovalo tak silně, že připomínali vlnky pohybující se po klidné hladině jezera.

"Do zbraně!" rozlehlo se v řadách elfů. Toulce se začaly plnit šípy. Během okamžiku byli všichni připraveni.
"Musím tomu zabránit. Nesmí dojít k dalšímu krveprolití. Ne. Již ne," promluvil Himloth.
"Toto už nejde zastavit jediným rozkazem. I my. Národ elfů máme svoji hrdost," opáčil Ridaris. Himloth vykročil se vztyčenýma rukama; toto gesto znamenalo neútočit bez rozkazu.
"To je šílené. Už to nezastavíš," vykřiknul Ridaris. Ale Himloth kráčel dál. Prošel mezi vojáky před první řady vyzbrojené jednočepelovými kúsami a nezastavil se. Kráčel dál s rukama pořád vztyčenýma.

Trpaslíci se ale nezastavili. Nebrali toto gesto na zřetel. Ale když se Himloth zastavil, jakoby ustrnuli. Zastavili se taky a s napětím očekávali, co se stane.

"Ukončeme tento nesmyslný boj. Již si nepřeji další mrtvé jak z mé, tak z vaší strany. Chci mluvit s velitelem," pronesl velmi nahlas Himloth vážným hlasem. Nastalo ticho a po chvíli z řad trpaslíků vystoupil jejich velitel.
"Mé jméno je Narg," řekl onen trpaslík. "Co přesně chceš elfe. Nevěřím ti. V tvém hlase je cosi podivného."
"Mé srdce je čisté a můj hlas je upřímný, a tak i vše, co říkám. Zanechme všech sporů a ukončeme tento nesmyslný boj dříve, než se zničíme navzájem," odpověděl Himloth.
"Proč bych měl věřit tlachání vystrašeného králíka? Nikomu nevěř, hlavně ne elfovi," pronesl hrdě Narg.
"Pleteš se! Já ctím slovo stejně jako můj zesnulý otec. Nabízím mír a soužití našich národů. Přijmi mou nabídku, hrdý Nargu, a ušetři životy."
"Nevěřím slovům elfa, tak proč bych měl věřit tobě. Rozprášíme vás a tak nastane konec všem bitvám, protože se nám nikdo jiný nepostaví," odpověděl Narg.
"I v tomto se pleteš! Toto nebude konec, toto bude začátek. Začátek nekonečné války mezi našimi národy! Zastavme to," prosebným hlasem promluvil Himloth.

Narg se postraními pohledy zadíval do zadních řad elfů, jež tvořili lučištníci. Na jejich napjaté tětivy. Na jejich namířené šípy. Budilo to v něm onu nedůvěru. Stejně tak i Himloth pozoroval ostatní trpaslíky stále se vrtící a připravené vyrazit do útoku.

Oba se pak ne sebe zadívali, ale trpaslík již neodpověděl. Otočil se a vykročil zpět mezi trpaslíky.

"Neodcházej bez odpovědi!" zavolal na něj Himloth. "Zastavme to."
Ale Narg neodpověděl. Himloth se také obrátil a vykročil zpět ke svým. Když došel k prvním řadám, otočil se a pohlédl ještě s nadějí do řad trpaslíků.

"Útok!!!" ozvalo se z jejich řad.
Himloth spatřil, jak se stovky trpaslíků řítí přímo na něj. Se slzami v očích vzhlédl k nebi. Byl jako omámený. Uslyšel jen rozkaz ke střelbě vydaný Ridarisem. Kolem hlavy mu proletělo desítky šípů.